Kdo vynalezl čas?

Od té doby, co člověk existuje na Zemi, nepřestává hledat nové způsoby, jak měřit čas, aby mohl lépe regulovat své činnosti a pochopit, co se kolem něj děje. Hodinky, hodiny a různé hodinářské výrobky však vznikly až několik století našeho letopočtu.

Pravěký člověk se při určování času spoléhal na pohyby Slunce, Měsíce a příliv a odliv. Co je však na tom pravdy? A kdo vynalezl pojem času a času? Více se dozvíte v tomto článku.

Čas, pojem zrozený z cyklu

Kde se však vzal nápad vynalézt čas? Jeho pojem jednoduše vychází z pozorování, opakování přírodních jevů, přesněji časových cyklů. Den začíná východem slunce a končí soumrakem. Slunce se znovu objevuje a cyklus se vrací. Stejný opakující se pohyb pozorujeme i u Měsíce.

Měsíc tak symbolizuje celkový lunární cyklus, který zahrnuje 4 fáze odpovídající týdnům. Pojem roku vznikl odkazem na změny ročních období a polohy Slunce během těchto klimatických výkyvů.

Jakmile byl určen sluneční zenit, mohly starověké civilizace snadno počítat každý východ a západ Slunce, dokud nedosáhly nového zenitu. Takto stanovili kalendář Egypťané, Babyloňané a Mayové. Pro ně měl rok 360 dní. První dělení času však provedli sumerští astronomové a matematici.

Proč se jako časový údaj nepoužívala desítková soustava?

V dnešní době je desítková soustava základem aritmetiky a matematiky. A Vy si možná kladete otázku, proč se tedy lidé při vynalézání času neodvolávali na tuto soustavu?

Ve 3. tisíciletí př. n. l. Sumerové místo toho používali šedesátkovou soustavu. Desetinné počítání se poprvé objevilo až v 1. tisíciletí př. n. l. u Indů, kolem roku 1400 př. n. l. u Číňanů a kolem roku 300 př. n. l. u Řeků.

Vynález času podle šedesátkové soustavy

Sumerové upřednostňovali při počítání času používání čísla 60 z jednoduchého důvodu, že toto číslo je snadno dělitelné. Tento způsob myšlení přešel na Akkady a poté na Amorrity. Tyto dvě kolonie dobyly zemi Sumerů v letech 2400 př. n. l., respektive 1800 př. n. l.

Amorité, nebo také známější jako Babyloňané, nejenže začlenili šedesátkový systém do své matematiky, ale také se snažili vnést větší přesnost do měření času. K definici vteřiny použili tlukot srdce a po 60 opakováních vteřin vytvořili pojem "minuta". Po 60 minutách vytvořili pojem času. A po 24 hodinách odpočítávaných od východu slunce dokázali určit zacyklený cyklus, tedy vynález dne.

Sexagesimální jednotky, kronika vývoje v průběhu staletí

Chronologie se v průběhu let měnila, nicméně lidé vytrvale používali sexagesimální jednotky k identifikaci času. Systém 60 se rychle rozšířil na východ v Číně, Indii a Persii, poté na západ do Říma, Egypta a Kartága. Tento systém, původně vytvořený Sumery, navíc podle čínských astrologických objevů ideálně odpovídá 12 hodinám hvězd.

Vyhovoval také císařským vojenským strategiím rozdělit předcházející noc na několik stejných částí. Egypťané určili tři vigilie, zatímco Římané čtyři.
O několik století později vedly islámské a řecké inovace v geometrii k objevu, že číslo 360 je dokonalou mírou oběžné dráhy Země a následně kruhu. Tento nesmírný objev znovu zdůrazňuje význam šedesátkové soustavy v pojetí času. Ve 14. století jej dobře podtrhuje vznik hodin rozdělených do sexagesimálních kvadrantů.

Pojem času: jak se dostal do povědomí?

Jestliže je vynález času spojován s objevy Sumerů, pak u Babyloňanů se pojem času, přesněji řečeno studium času, dostal do povědomí až v 16. století př. n. l., v době mykénské civilizace.

V řecké mytologii se vyskytuje bůh Chronos, který představuje časoprostor i osud. Mnoho slov souvisejících s časem, jako například chronometr, vděčí za svou existenci právě řeckým výzkumům.

V průběhu staletí se mnozí Řekové snažili lépe analyzovat čas, aby lépe porozuměli jeho letopočtům v mnoha oblastech: vědecké, filozofické, náboženské ... Můžeme uvést zejména Aristotela za jeho díla, která uvažují o časoprostoru jako o řadě pohybů prováděných podle jeho přední a zadní části.

V 19. století se k debatě vrátil Albert Einstein, který se pojmem času podrobně zabýval díky své slavné teorii relativity.

Jaké různé prostředky se v průběhu staletí používaly k měření času?

Nyní, když už znáte původ vynálezců času, je čas zaměřit se na různé přístroje používané v průběhu staletí k jeho měření, od slunečních hodin až po mechanické hodiny.

Sluneční hodiny

Sluneční hodiny jsou prvním přístrojem vyvinutým k poznávání času již ve starověku. Snadno se realizují a dokonale fungují v zemích, kde je přes den slunce. Jako nevýhodu však lze uvést, že ztrácí na přesnosti a nejsou příliš přenosné. Kromě toho může fungovat pouze během dne za přítomnosti slunečního světla a používá se především jako místní hodiny.

V průběhu staletí se sluneční ciferník stále více zdokonaluje a dává vzniknout několika horizontálním, vertikálním modelům...

Jeho princip zůstává poměrně jednoduchý na pochopení. Měří pohyb stínu, který vydává tyč, jakmile je vystavena slunečním paprskům. Tato tyč, nazývaná gnómon nebo styl, zohledňuje různé změny polohy slunce v závislosti na strávených hodinách a ročních obdobích.

Přesýpací hodiny

K měření toku času přišel člověk na geniální nápad použít klepsydru. Toto slovo má svůj název z latinského clepsydra s významem "kdo krade vodu". Jedná se tedy o přístroj, který zadržuje vodu a jehož účelem je vyhodnocovat trvání.

Clepsydra má podobu nádoby, k jejíž základně je přidán otvor. Je naplněna vodou tak, aby tímto otvorem protékala. Jak hladina vody klesá, lze odečíst uplynulý čas z měrky přidané na její povrch. Aby voda neprotékala příliš rychle, dali jí konstruktéři chronologické nádoby rozšířený tvar.

První clepsydry pocházejí ze 3. tisíciletí př. n. l., z doby Sumerů. A priori umožňovaly počítat čas, ale nepřesně. Průtok vody totiž mohlo měnit mnoho faktorů: přítomnost vápence, nečistoty, tvar vázy, teplota vody...
Z Egypta se vodní hodiny postupně rozšířily do Řecka a poté do Říma. Zdokonaleny byly až v 17. století. Kromě toho jej využívaly kláštery k vývoji prvních modelů budíků, které zvonily, když byl čas k modlitbě.

Kadidelní hodiny

Kadidlové hodiny, používané především v Číně v 6. století př. n. l., fungují na principu hoření kadidla konstantní rychlostí. Byly rozšířeny po celém světě a používaly se ještě v 17. století.

Odstupňovaná svíčka

Na rozdíl od klepsydry, která k odměřování hodin používá vodu, používá odstupňovaná svíčka oheň. V 9. století se její koncept zrodil z nápadu Alfréda Velikého, který chtěl pomocí svíčky počítat hodiny svých modliteb. V pravidelných intervalech se ze svíčky uvolňují korálky, které označují čas.

Ačkoli jsou nepřesné, pokud jde o pojem času, byly odstupňované svíčky pro svou praktičnost rozšířené po celé středověké Francii.

Přesýpací hodiny

V roce 1000 prošly dějiny přístrojů na měření času velkým vývojem, když se objevily přesýpací hodiny. Tento jednoduchý a praktický předmět zachovává princip dosti podobný principu klepsydry tím, že počítá ubíhající čas, ale tentokrát s obsahem jemného písku. V praxi doba trvání tohoto toku závisí na kvalitě a množství písku a také na rozměrech otvoru a přesýpacích hodin jako celku.

Je spolehlivý a přesný, levný, ale vyžaduje několikeré otáčení po dlouhou dobu. Námořníci ji používali při všech námořních plavbách, než se objevil chronometr. Svůj největší rozkvět by mohla zažít mezi 14. a 18. stoletím.

Mechanické hodiny

Současně s vynálezem přesýpacích hodin se zrodilo i mechanické hodinářství. První modely mechanických hodin byly zkonstruovány ve 13. století a zachovávaly princip odlehčení pro chod ozubených kol.

Neměly ručičky a ciferník, ale používaly se především jako budíky. V tomto smyslu odbíjely nepřesné hodiny, které se mohly lišit, pokud bylo třeba čas na jejich seřízení. Mechanismus prvních hodin závisel buď na slunečních, nebo na přesýpacích hodinách. Doplnění ciferníku a zobrazení času se vyvinulo až v patnáctém století.

Kyvadlové hodiny: vynález Christiana Huygense

V roce 1658 vynalezl nizozemský matematik Christian Huygens první prototyp kyvadlových hodin. Hodiny mají pouze jednu ručičku, která se otáčí ve 24 hodinovém cyklu. Kromě toho, že byly těžkopádné, musely se často přenastavovat, aby se předešlo chybám. Minutová ručička se objevila o několik desetiletí později.

A co moderní hodinářství?

Souběžně s rozvojem dopravních prostředků, telegrafů a železnic chtěl člověk měřit čas přesněji.

Elektrické hodiny

Jako konkurenci mechanickým hodinkám vytvořil v roce 1840 Alexandre Brain konstrukci elektrických hodin. Přesto se jeho dílo rozšířilo až v roce 1952 po miniaturizaci baterií. Ve svých počátcích totiž musely elektrické hodiny používat celý těžkopádný systém.

Křemenné hodiny

Na počátku 20. století se objevují křemenné hodiny, které se vyvíjejí souběžně s elektrickými hodinami. Jejich vynález se datuje přesněji do roku 1927 a jeho autory jsou JW Horton a Warren Morrison.

Tito dva vynálezci chtěli využít křemene k návrhu hodin, které by se snadno používaly a byly praktické pro měření času.

Mechanismus desetkrát přesnější než mechanické hodiny!

Křemen, který se v přírodě vyskytuje v hojném množství, vyzařuje frekvence přes 30 000 Hz, což jsou vysoké vibrace, které podporují chronicky vysokou přesnost.

S každou vibrací se na jeho povrchu objevují malé dávky elektrických nábojů, které pak mizí. Jedná se o piezoelektrický jev. Tento efekt stabilizuje elektronické kmitání a zajišťuje hodinový mechanismus, který je 10 krát přesnější než mechanické hodiny.

Od roku 1970 odsoudil vývoj křemenného hodinářství pokrok elektrických hodinek, které se zdály být obtížněji pochopitelné.

Hodinářství v 21. století: čas a dekorace na displeji

Vznik quartzových hodin dobře rozvinul historii hodinářství do moderní doby, kdy hodinky mohou znamenat i něco jiného než měření času.

Kromě vysoké přesnosti lze hodiny 21. století dokonale začlenit do výzdoby interiéru místnosti a zvýšit tak jeho hodnotu. Vyrábějí se ve všech velikostech, tvarech, stylech a barvách, aby vyhovovaly každému vkusu. A pro zachování vintage stylu je nutné zvolit kyvadlové hodiny.

Ve 21. století se objevují také náramkové hodinky, které si můžete snadno dát na zápěstí a sledovat tak čas.